Je velmi důležitou stravou v mnoha částech světa. Po sojových bobech a konopí má totiž čočka, která pochází z Přední Asie, nejvyšší obsah bílkovin ze všech rostlin – šestadvacet procent!
Tato luštěnina ale obsahuje také například hojně železa, zinek, měď, selen, hořčík, draslík, chrom, velké množství vitaminů skupiny B (hlavně B a B6), či kyseliny pantothenovou a listovou. Blahodárně působí při odtučňovacích kúrách, podporuje tvorbu červených krvinek, nebo pozitivně ovlivňuje imunitní systém
Odrůdy se rozlišují a nazývají podle barvy
Stejně jako fazole, má i čočka několik druhů. Liší se od sebe jednak velikostí zrn, tak i barvou. Může být žlutá, oranžová, hnědočervená, zelená či černá. V evropské kuchyni je oblíbená zejména zelená čočka, při vaření si udržuje tvar. Tmavá francouzská čočka je vysoce ceněná jako jedna z nejlepších. Nerozváří se.
Žlutá čočka vzhledem ke svému asijskému původu je často označovaná indickým výrazem „dal“. Běžně se připravuje s kari jako hlavní pokrm nebo jako příloha. Indická hnědá čočka nazývaná také „masoor dal“ se při vaření změní na kaši.
Různé odrůdy čočky se obvykle rozlišují a nazývají podle barvy. Všechny druhy mají plochý diskovitý tvar, ale liší se velikostí a prodávají se půlené nebo celé. Půlená červená čočka je například hlavní potravinou na Středním východě, kde se obvykle kombinuje s rýží. Je jedinou luštěninou, která se před vařením nemusí máčet.
Zdroj: Zelinářská unie Čech a Moravy
