Možná máte představu, že makrobiotika je druh vegetariánství, tudíž je pro vás naprosto nepřijatelná. To ale není pravda. Je to jen životní styl, který si zakládá na rovnováze, harmonii a zdravém selském rozumu
V dobách Hippokrata se objevuje poprvé slovo dieta. Nechápal ho ale jako současnou dietu, tedy systém stravování, který vede k hubnutá – do plavek, do plesových šatů, na sraz ze spolužáky, na dovolenou… Ani nešlo o stravu pro nemocné. Dieta byla léčbou, ale také prevencí chorob, šlo o to jíst a žít tak, aby lidé neonemocněli. V antickém světě byla léčba stravou v centru lékařského zájmu a lékařské praxe. Dietetické úvahy jsou obsaženy ve všech spisech Hippokrata. Vyzvedával při tom význam celých zrn obilnin. V díle „Tradice v léčebném umění“ píše: „A také vím, že i různá příprava chleba má na tělo různý vliv. Je rozdíl mezi chlebem z bílé mouky a chlebem z mouky, která obsahuje otruby…“ Po tisíciletí tvořila vařená nebroušená zrna základní potravu. A právě ta jsou i základem makrobiotického stravování.
Makrobiotika není dieta v dnešním smyslu
Co to tedy vlastně je makrobiotika? Jedná se o životní styl, o způsob života, který je v souladu s okolím, s přírodou, s lidmi, čili s makrokosmem. Součástí zdravého života byl, je a bude vždy i výběr potravy a její příprava. Všechny dávné kultury kladly výživu na prvé místo.
Makrobiotika je pro některé lidi je to téměř „hanlivé“ slovo… Pro lidi, kteří se někdy setkali s dogmatickým jedincem, který se upnul jen na makrobiotické stravování, se stala něčím jako sektářstvím. Bohužel po roce devadesát, kdy k nám přišlo mnoho nových směrů ve stravování, způsobů, jak pečovat o svoje zdraví, se v Česku šířila makrobiotika velmi striktní a přísná. Na makrobiotické jídlo se kladl přehnaný význam. A lidé, i nemocní, ztratili chuť se o ni zajímat více.
Spojili si ho totiž s vegetariánstvím a jeho zdravotními dopady – například vegetariáni mají často problémy s nedostatkem železa v krvi, chybí jim vitamín B12, problémy s menstruací, čili poté s otěhotněním atd. Ve vegetariánství je velmi náročné určit, co je důležité ve stravě pro vnitřní metabolismus a čeho by nemělo přebývat, aby organismus stíhal vylučovat přebytky. Čeho je naopak nedostatek. Uvedu příklad. Vegetariáni jedí často mnoho mléčných výrobků, nahrazují si tím maso. Ale mléčná strava ve velké míře může zahleňovat organismus.…a způsobuje špatné vstřebávání důležitých prvků pro organismus. Vegetariánské stravování je opravdu velká „věda“. Je třeba znát odborně vnitřní chemii a metabolismus organizmu. A aby to bylo složitější, uvědomit si, že každý člověk je originál. Co jednomu prospívá, druhému nemusí. V makrobiotice jsou jistá pravidla ze začátku daná. Tím se předchází výše uvedeným zdravotním nedostatkům. Lidský organismus umí nejlépe vstřebávat vitamíny, minerály, stopové prvky při užívání makrobiotické stravy.
Jde o „zdravý selský rozum“
Slovo makrobiotika bychom mohli také přeložit jako „mít zdravý selský rozum“ Takový, co používali naši prapředkové, aby přežili v těžkých podmínkách. Naše prababičky a pradědečkové, se stravovali do značné míry makrobioticky a v minulosti nebyl tak velký výskyt potravinových alergií, rakoviny tlustého střeva nebo dalších civilizačních onemocnění.
Do jaké míry se na tom podílela jejich strava je na vašem úsudku…Měli jiné choroby, ty už dnes nemáme – tak proč jsme si „pořídili“ jiné? Nikdo ve vyspělých zemích nebude žít jako prarodiče. Ale mnoho způsobů z jejich životního stylu lze převzít. Na to je třeba onen selský rozum. Uvedu příklad z makrobiotického hlediska zdravého selského rozumu.
Makrobiotika je pojmenování souhrnu mnoha aspektů životního směru. Doslovně se překládá jako makros bios – dlouhý život. Mikro (já, můj organismus) chce být v harmonii s makro (s přírodou, s vesmírem, s planetou, se Zemí, s rodinou, s kolegy….). Pak je člověk dlouho živ, je zdravý, čilý. Používá se výrazů jing a jang. Česky bychom použili slova rovnováha, harmonie.
Právě jste se změnili!
Než jste dočetli tento článek až sem, stali jste se o pár minut starší. Právě zestárly vaše ledviny, vaše oči, vaše játra, žaludek, pleť. Vše. Život, makrokosmos i mikrokosmos jsou neustále v pohybu. Všechny věci se neustále mění, člověk je už během vteřiny jiný, protože je o vteřinu starší. Jak se tělo neustále přizpůsobuje změnám prostředí a svému vlastnímu stárnutí, mění se jeho potřeby. Kdo na to nedbá v životním stylu – onemocní. A právě záměrem makrobiotiky je vyvažovat neustále ony změny, to je ta výše zmiňovaná rovnováha, harmonie organismu s vnějšími vlivy. Na to je makrobiotika zaměřena. Přizpůsobuje se člověku a jeho vnitřním změnám, ale i makrokosmu, vnějším změnám.
Vyvažovat, vyvažovat
V makrobiotické stravě jde především o to, dodat tělu vše co v danou chvíli potřebuje. Stejně jako v běžném stravování víme, že pokud jsem těžce pracující, potřebuji jinou skladbu jídelníčku než člověk sedící osm hodin v kanceláři. Tak je tomu i v makrobiotice. Jinak se budu stravovat v souladu s přírodou na věčně zamrzlé Aljašce nebo Sibiři (jako vegetarián bych tam umřel hlady), jinak v teplých krajích u moře, jinou potravu potřebuji ve věku dvou let, jinou v šedesáti a zcela odlišně jím v devadesáti letech. Jinou stravu budu jíst jako nemocný s alergií, jinou s cukrovkou. Mám-li málo pohybu, musím to vyvažovat stravou. Nebo naopak. Když hodně jím, musím se více hýbat.
Cílem makrobiotiky je vědět a cítit, co je třeba tělu dodat
To jsme věděli jako malé děti, ne nadarmo někdo na louce šťovík, jistě pamatujete na příběhy o tom, že někdo olupoval omítku … Jenže časem jsme rodinnými zvyklostmi ve stravování, ve školních jídelnách, dnes už v pekárnách, v rychlých občerstveních, v restauracích, v cukrárnách, v supermarketech, ztratili cítění pro potřeby organismu. Při makrobiotickém stravování a způsobu života, se vrací i cit a správné chutě v jídle.
Stačí si vzpomenout na zvyky našich babiček a dědů. Ovoce jedli pouze v době jeho zralosti. Ne v zimě. V zimě bylo ovoce sušené, v marmeládách a později, s vynálezem zavařování, v kompotech.To je respektování života, makro i mikrokosmu, kdybychom žili na jihu, jedli bychom po celý rok ovoce jižní, ale my jsme v Česku. Zde se rodí ovoce jednou za rok a v tu dobu se má jíst. Moudrá příroda ví, kdy ho člověku, který je součástí potravinového řetězce dodat. Nebo ještě i obráceně. Lidský organismus ví, kdy jíst jaké ovoce – když je zralé, čerstvé. Jedině tehdy dodává energii, nejenom různé prvky a vitamíny. V tu dobu je to živá strava.
V zimě se též jedlo kysané zelí, okurky. A hlavně sušené ovoce. Tělo si žádalo vitamíny a stopové prvky v této formě. Navíc v zimě se ovoce a zelenina tolik nepotřebuje, jenom na přežití, všichni se svým způsobem ukládáme do zimního spánku. Nejen zvířata. Vše v těle se nám zpomalí, a když ne – je to problém. Orgány též chtějí zimní spánek. Jenže v dnešní době se stejně stresujeme v pracovním či soukromém životě ať je zima, jaro, léto, podzim… Světla svítí umělá, čili je stejná doba svitu, spíme v teplých místnostech, tělo se v noci nepromrzne, zrovna tak jako v létě nechodí nohy bosky, chodidla, na kterých máme důležité body nejsou otužilá…atd. Nenabádám vás samozřejmě k tomu, abyste zuli boty nebo spali venku, je mnoho jiných možností, jak udržovat rovnováhu i v současné uspěchané moderní době.
Autor: Jarka Kučmášová
Přečtěte si také:
Gynekolog: Předčasnou menopauzu může vyvolat genetika, onemocnění i špatná životospráva
na Ordinace.cz
