Cibule: dodá minerály i chuť na sex

Dejte si do jídla pořádnou dávku cibule – nedejte se odradit jejím odérem – odmění se vám totiž svými veskrze pozitivními účinky. Jedním z nich je i to, že působí jako afrodisiakum.

Cibule je výživná, dodává minerály, všeobecně stimuluje, vyvažuje činnost žláz, je antiseptická, a dokonce i afrodisiakální. Obsahuje řadu důležitých minerálů a jejich solí (síru, fosfor, vápník, železo, zinek, mangan, jód, sodík, draslík, magnesium, vápník). Z vitamínů jsou v cibuli obsaženy provitamín A, dále vitamíny B1, B2, B3 a vitamín C.

Existují dva hlavní typy cibule (mírně a silně ostrý) a dva tvary (kulatý či oválný). Cibule je k dispozici po celý rok. Pojídá se syrová, vařená, dušená, smažená a je součástí mnoha pokrmů.

Použití cibule v kuchyni je opravdu všestranné. Přidává se do polévek, je nedílnou součástí většiny omáček, používá se při pečení masa, do salátů, pomazánek, zapékaných pokrmů. Můžeme ji plnit i smažit.

Existuje řada cibulových druhů.

Cibule španělská: Pochází ze střední Asie a dnes se pěstuje na celém světě. Narozdíl od většiny bílých cibulí není ostrá a dá se skladovat. Po celý rok může být k dispozici čerstvá i sušená.

Italská červená cibule (podlouhlejší tvar): Pěstuje se na mnoha místech. Jde o podlouhlý, málo ostrý až sladký typ cibule. Za syrova tence nakrájená na kolečka vynikne jako atraktivní obloha studených i teplých pokrmů. Vařením se červená barva ztrácí. Necháme-li ji dlouho ležet nakrájenou, hořkne.

Cibulky k nakládání: Malé právě vyvinuté cibulky jsou ideální pro nakládání. Jsou vhodné i k tepelné úpravě například do omáček.

Jarní cibule: Sklízí se mladá s natí, dokud je jemná a než se vytvoří cibule. Je k dostání od zimy do léta a používá se čerstvá na oblohy, přílohy a do salátů.

Cibule perlovka: Vytváří drobné, bílé, lesklé cibulky, odtud také název. Používá se jako lahůdková zelenina hlavně v konzervárenském průmyslu. Je málo trvanlivá, proto se obvykle nakládá do nálevu.

Velká červená cibule (kulatá): Má příjemnou, často až sladkou chuť. Pojídá se syrová v salátech, vaří se a peče jako zelenina nebo se používá k ochucení polévek, omáček a dušených pokrmů.

Cibule šalotka (množilka): Má ostřejší chuť a používá se zejména v ruské, americké a francouzské kuchyni. Ve Francii se používá ve třech odrůdách – šedé, růžové a zlatohnědé. Ve starověku nebyla známa a její původ je nejistý. Je bohatým zdrojem vitamínů C, B i provitamínu A, obsahuje látky s dezinfekčním účinkem. Využívá se i nať. Na trhu je k dostání hlavně v létě a na podzim. Přidává se zejména do omáček. Z jedné cibule během krátkého vegetačního období vyroste trs cibulí téže velikosti. Je velmi trvanlivá, při dobrém uskladnění vydrží až dva roky.

Při pěstování cibule dodržujte několik zásad

Pěstování cibule je nenáročné, dodržovat bychom však měli alespoň pár zásad. Vodu potřebují jen mladé cibule, vzrostlým vyhovuje půda sušší, a proto je moc nezaléváme. Nejen, že uspoříme vodu, které není v létě nikdy dost, ale ani tolik nehnijí při skladování. Kromě toho cibule nesnáší chlór, proto ji nezaléváme přímo vodou z vodovodu.

Pokud některé rostliny vytvoří květní stvoly, ulomíme tyto „paličky“ co nejdříve. Kvetoucí rostliny vytvoří jen tuhé protáhlé, kuchyňsky neupotřebitelné cibule.

Cibuli ze záhonu sklízíme zhruba v polovině července, za sucha, když polehne asi 75 % natí. Zpoždění sklizně až do stadia, kdy se cibule probudí do druhého vegetačního roku a znovu zakoření, má katastrofální následky. Jednak na její uchovatelnost, jednak na napadení krčkovou hnilobou.

Vytažené cibule necháme několik dnů sušit položené přímo na záhonu. Po zaschnutí a zatáhnutí krčku je svazujeme a necháme na vzduchu dosušit. Zralé cibule mají vrchní suknice suché (odlupují se) a krásně probarvené. Teprve takové skladujeme.

Cibule vypěstované ze semen bývají déle skladovatelné než ze sazečky.

Zdroj: Zelinářská unie Čech a Moravy